Citát
"Věřit všemu je stejná chyba, jako nevěřit ničemu. " Latinská přísloví
Více
Facebook Bethany
Otazníky života
Spojení srdcí - nová kniha vydaná při příležitosti NTM
Bůh před soudem

23. přednáška - studium

23. JEŽÍŠ - JEDINÁ HLAVA CÍRKVE


Bible online ZDE
Přednáška na toto téma je k dispozici ZDE


Pravděpodobně asi každý z nás si už někdy říkal: „Proč je tolik církví?" Normálně uvažujícího člověka současná situace musí poněkud mást. Většina církví učí, že ona má pravdu. A jistě každý přemýšlel o tom, která skutečně opravdu učí a věří pravdě o Bohu. Bible nám na tuto otázku dává odpověď. I ve světě plném zmatku, lze vždy Božímu slovu důvěřovat, abychom uměli rozpoznat, co je pravda a co pravda není. Tentokrát budeme studovat téma: „Proč je tolik různých církví?"

Už jsme si několikrát připomínali tento krásný biblický text: „Ovšem Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům." (Ámos 3:7). Pojďme tedy studovat Bibli, která je Božím zjevením. Můžeme pamatovat na to, že nezáleží na tom, co si myslíme my, nebo co jsme si doposud mysleli, záleží na tom, co je napsáno v Bibli. Protože jestli to učí Bible, pak nás náš Spasitel vede k tomu, abychom tomu také my věřili. A pokud je to v rozporu s Biblí, tak po pravdě řečeno to není nic pro nás. Možná vás napadne: Proč? Důvod je jednoduchý, protože se jedná o věčný život a tím pádem se jedná do slova a do písmene o všechno.

Začněme naše studium dnes poslední knihou Bible - Zjevením. Zjevení, jak jsme si už dříve řekli, znamená odhalení. Šestá kapitola mluví o jezdcích na koních. Tito čtyři jezdci představují různé období historie křesťanské církve. A z těchto období lze vidět různý rozvoj církví, které máme dnes.

Co se stalo, když Beránek (Ježíš) rozlomil první pečeť? (OTÁZKA 1)
Odpověď najdete v Bibli. Text (Zj. 6:1)


Víme, že Beránek je Ježíš. Křesťanská historie je z určitého pohledu odhalena právě v té šesté kapitole knihy Zjevení. „A hle, bílý kůň a na něm jezdec s lukem, byl mu dán věnec dobyvatele, aby vyjel a dobýval." (Zj. 6:2).
Takže první církev je církví zápasící o čistotu své víry. Je znázorněna bílým koněm. A bílá barva představuje čistou, ryzí víru. Žít v 1. století, hned po nanebevstoupení Ježíše, muselo být svým způsobem krásné a jasné. Učedníci byli naplněni odvahou a vírou, protože sami chodili a hovořili s Ježíšem. Viděli ho, když vstal z mrtvých. Viděli ho, když byl od nich vzat na nebe. Věděli, že se opět vrátí, a věřili jeho slibům celým srdcem. Šířili evangelium, tu dobrou zprávu, s velikým nadšením do celého světa. Dobrá zpráva o spasení byla kázána ve všech částech tehdejšího známého světa.

Kniha Skutků říká, že denně byli mnozí lidé, kteří uvěřili v Ježíše Krista. „A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse." (Sk. 2:47). Církev, jako Kristovo tělo rostla. Lidé byli křtěni ve jméno Ježíše a do jeho těla, tedy církve.
Původní učedníci zachovávali Ježíši věrnost.

A když je varovali, aby neučili v Ježíšově jménu, víte, co jim učedníci odpověděli? (OTÁZKA 2)
Odpověď najdete v Bibli. Text (Sk. 5:29)


Bylo důležitější dělat to, co řekl Bůh, než následovat lidské tradice. První učedníci měli čistou víru, protože byli s Ježíšem. Věřili tomu, v co věřil Ježíš, a učili to, co učil Ježíš. A to je ten stejný druh víry, který potřebujeme mít i my dnes. Jednoduchou čistou víru, která se těší na druhý příchod Pána Ježíše Krista. Potřebujeme víru, která se těší na to, aby mohla hlásat tuto dobrou zprávu o spasení - všem našim přátelům, všem našim sousedům a vlastně celému světu - a tak naplnit pověření, které nám dal Kristus. To je ta čistá víra. To je víra věřících lidí v církvi 1. století. První církev usilující o pravou víru byla představena v tomto příběhu bílým koněm. A toto období skončilo přibližně v r. 100 po Kr.

Co viděl Jan, když Ježíš otevřel rozlomil pečeť? (OTÁZKA 3)
Odpověď najdete v Bibli. Text (Zj. 6:4)"


Tak byla představena víra namočená v krvi. Víme, že po r. 100 po Kr. začali být křesťané zatýkáni a převáženi do Říma, kde byli odsuzováni k smrti. Mnohé Křesťany dávali jako potravu lvům ve velkých divadlech po římské říši. Byly to skutečně zlé časy pro křesťanskou církev. Ale církev přesto rostla. Podle jednoho církevního historika se zdálo, že krev Křesťanů působila jako semínka. Když lidé umírali a dali své životy pro Krista, bylo to, jako zasetá semena, z nichž vyrostlo ještě více Křesťanů. Dobrá zpráva o spasení se šířila po celé Římské říši a po celém tehdy známém světě. Červený kůň tedy znázorňuje víru stvrzenou krví. A druhá pečeť představuje křesťanskou církev v letech 100-323 po Kr.
Nyní Ježíš rozlomil třetí pečeť, třetí období křesťanské církve.

Co se stalo, když Ježíš rozlomil třetí pečet? (OTÁZKA 4)
Odpověď najdete v Bibli. Text (Zj. 6:5)


Černý kůň představuje zkompromitovanou víru. V tomto období nastal velmi smutný čas pro křesťanskou církev. Když se pohanství sjednotilo s Křesťanstvím, tak přišly kompromisy ve víře.
Během tohoto období se vytratila první základní pravda. Už v tomto čtvrtém a pátém století se vytratila z křesťanství pravda, že spasení je darem Boží milosti. Jedině skrze víru ve Spasitele Ježíše Krista. A spasení skrze víru v Krista bylo nahrazeno lidskými skutky na základě požadavků Římské církve. Ale podle Bible je spasení bezplatným Božím darem, a protože jsme zhřešili, tak je to dar, který si nemůžeme nijak zasloužit. Naopak, kvůli hříchu si zasloužíme zemřít. A Boží slovo jasně učí, že odplatou za hřích je smrt, ale naštěstí, tímto Boží slovo nekončí, text pokračuje dál a můžeme v Bibli číst, že věčný život zůstává darem Boží milosti. Když jsme byli hříšníci, Kristus za nás zemřel. Místo, aby šli lidé směle k Božímu trůnu a přijali milost a odpuštění, místo, aby lidé vyznali své hříchy, jak to říká Bible, tak bylo Křesťanům řečeno, aby za odpuštění svých hříchů platili.

Je to správný biblický postoj? Co o tom říká Bible? (OTÁZKA 5)
Odpověď najdete v Bibli. Text (1. Jan 1:9)


To je zaslíbení, které máme v Bibli. A to platí pro každého bez výjimky. Křesťanům však bylo řečeno, že musí jít ke knězi. Museli tedy jít za hříšným člověkem. Bylo jim bráněno, aby mohli jít přímo k Božímu trůnu, jak nás vyzývá Boží slovo. Spasení se tedy stalo komplikovanou záležitostí. A lidé přijali tento kompromis, protože tenkrát neměli možnost přístupu k Božímu slovu - k Bibli. Ve skutečnosti mít Boží slovo v té době, bylo protizákonné. Tisk ještě nebyl vynalezen a nalézt byť jen malé části Bible bylo velmi těžké. A tak mnoho lidí přijalo, co jim církev řekla a křesťanská víra se stala zkorumpovanou.
Druhá biblická pravda, která byla tehdy pošlapána, měla co do činění s uctíváním předmětů ze dřeva nebo z kamene, místo uctívání Boha Stvořitele.

Co Bůh říká jasně ve svém druhém přikázání? (OTÁZKA 6)
Odpověď najdete v Bibli. Text (2. Moj. 20:4-6)


Byl to tedy čas, kdy se do církve vloudily obrazy. Z deseti Božích přikázání bylo jasné, že uctívat cokoliv mimo Boha, je hřích.
Třetí pošlapaná pravda z této doby souvisela se čtvrtým přikázáním. To znamená se dnem bohoslužby. Všimněme si, co říká Bible o proroku Danielovi, když on toto viděl století dopředu. „Můj duch, můj, Danielův, byl uvnitř své schránky zmatený a vidění, která mi prošla hlavou, mě naplnila hrůzou." (Dan. 7:15) Císař Konstantin ustanovil první nedělní zákon. Změnil sedmý den bohoslužby na první den týdne - neděli. To bylo v r. 321.
Ale my si můžeme vzpomenout, jak jsme se už několikrát učili, že Ježíš Kristus něco řekl ohledně zachování jeho přikázání.

O co se tedy jednalo? (OTÁZKA 7)
Odpověď najdete v Bibli. Text (Jan 14:15)


Tedy láska k Bohu se projevuje naší poslušností jeho Zákona. Během této doby kompromisů láska k Ježíši ochladla a mnoho lidí následovalo tradici spíše než Boha. Církev přijala kompromisy ohledně soboty a pokusila se změnit den bohoslužby. Můžeme si ještě jednou připomenout jeden citát, který jsme si tu již v jedné přednášce citovali.

Oběžník katolické církve svaté Kateřiny uvádí: „Možná nejodvážnější věc a nejrevolučnější změna, kterou církev kdy udělala, se stala v prvním století. Svatý den odpočinku byl změněn ze soboty na neděli, ne na základě směrnic Bible, ale na základě vlastní moci církve. Lidé, kteří si myslí, že Písmo je největší autoritou, by se měli logicky stát adventisty sedmého dne a zachovávat sobotu."

Bohoslužba v neděli, tedy v první den týdne není samozřejmě v Bibli uvedena. A teologové na celém světě to potvrzují. Tato změna se však nestala přes noc. Rozhodující okamžik přišel s vládcem Římské říše Konstantinem. To bylo v onom r. 321 po Kr. A církev následně tuto změnu přijala. Laodicejský koncil r. 364 schválil oficiálně tuto změnu. V této době kompromisů byl biblický sobotní den nahrazen pohanským dnem Slunce. V knize Historie východní církve můžeme nalézt tento citát: „Mince Konstantina měly na jedné straně vyražena písmenka jména Krista a na druhé straně obrázek boha slunce, jako kdyby si nemohl dovolit vzdát se ochrany jasného světla."

Co dal Bůh ve svých přikázáních jasně najevo? (OTÁZKA 8)
Odpověď najdete v Bibli. Text (2. Moj 20:11)


Jestliže tedy Bůh Stvořitel požehnal den, jestliže ho oddělil a jestliže posvětil jeden den od druhých, pak člověk nemá právo ani žádnou moc to změnit. Je to otázka bohoslužby a je to otázka poslušnosti, budeme-li následovat lidské tradice nebo dělat to, co řekl Bůh. A tak to bylo období kompromisů víry. V letech 323-538 po Kr.
Nyní se přesuneme do čtvrtého období křesťanské církve.

Co se stalo, když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť? (OTÁZKA 9)
Odpověď najdete v Bibli. Text (Zj. 6:7-8)


Čtvrtá pečeť představuje mrtvou víru. Bylo to údobí, kdy docházelo ke sjednocení církve a politické moci. Římská říše byla plně rozvinuta a stala se nejen náboženskou, ale také politickou institucí. Církev se poté sjednotila s politiky, se světskými vládci. Všimněme si stručně tohoto vyjádření z knihy Církevní historie. „Křesťanství se stalo hlavním náboženstvím římské říše a vystřídalo pohanství. Křesťanství, jak existovalo v době temna, lze rovněž nazvat „křtěným pohanstvím". Do církve se dostaly obrazy, stejně jako praxe církevní hierarchie a podoba církevních dogmat.

A to je pravda i dnes. Lidé učí názorům a příkazům, jež jsou jen příkazy lidskými. Ale nezáleží na tom, co říkají lidé. Záleží na tom, co říká Bůh. Protože žádný člověk nemá moc nám dát věčný život. Tuto moc má jenom Pán Bůh. A jenom od Boha můžeme obdržet život věčný. Když se jedná o bohoslužbu, měli bychom uctívat Boha v sobotní den, který on pro tyto svaté účely oddělil.

Měla být však pravda pošlapána navěky? Díky Bohu určitě ne. Protože světlo pravdy proniklo tmou.
Bylo třeba, aby byly učiněny určité kroky, při kterých znovu měly být objeveny pravdy, ztracené v době temna. V době reformace začala být znovu objevována čistá víra v Ježíše Krista. Reformace znamenala postupný návrat k biblickým pravdám.

Valdenští (okolo r. 1200) - objevili Bibli, začali ji šířit. Mistr Jan Hus (okolo r. 1400) hlásal, že je důležitější poslouchat Boha než církev. Martin Luther přišel s tím, že spasení je z milosti skrze víru v Ježíše Krista (viz Luteránská církev). Jan Kalvín věřil, že potřebujeme nejen přijmout milost a odpuštění, ale růst v Kristu (viz Presbyteriánská církev). Křesťané v severní Evropě objevili křest ponořením na základě osobního rozhodnutí (viz Anabaptisté, Baptisté). John Wesley učil, že spasení se týká každodenního praktického života (viz Metodisté). Reformátor John Robinson řekl: „Nemohu ani vyslovit, jaký smutek pociťuji nad reformovanými církvemi. Nejsou schopny pokročit dále než iniciátoři jejich reformace. Luteráni nejsou schopni pokročit za to, co bylo zjeveno Lutherovi... a kalvinisté úporně lpí na tom, při čem je zanechal onen velký Boží muž... Ačkoliv tito reformátoři byli ve své době planoucími a jasnými světly, přesto nechápali všecky Boží rady.
Ale kdyby žili dnes, byli by právě tak ochotni přijímat další světlo, tak jako byli ochotni tehdy přijímat, co jim bylo zjeveno."
Ježíš nás zve k tomu,abychom Jej stále poznávali. Denním studiem Jeho Slova a modlitbou nás povede k novým pravdám. Ježíš je tou Pravdou a jedině On nám ji dá poznat.

V knize Zjevení nás 18. kapitola učí o závěrečném zmatku na planetě Zemi krátce před Kristovým příchodem. „Zvolal mohutným hlasem: „Padl, padl veliký Babylón a stal se doupětem démonů, skrýší všech nečistých duchů a každého zlověstného a nenáviděného ptáka." (Zj. 18:2). Babylón v proroctví znamená náboženský zmatek. Všimněme si následující výzvy, výzvy plné naděje.

Jak zní poslední výzva obyvatelům této planety před druhým příchodem Pána Ježíše Krista? (OTÁZKA 10)
Odpověď najdete v Bibli. Text (Zj. 18:4)


V tom je ta úžasná naděje, že Pán Bůh má v tom náboženském zmatku spoustu svého lidu. A na těch lidech Pánu Bohu záleží. Bůh tedy volá svůj lid, aby vyšel ze zmatků falešných náboženských systémů, aby neměl podíl na hříších Babylóna.

Volá nás teď, protože Bible říká: Dnešek je váš, ale zítřek být nemusí. Všimněme si Božího slova o první křesťanské církvi.„Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse." Sk. 2:47. Dále Bible hovoří: „Neboť my všichni, ať židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem." (1. Kor. 12:13). Čili jeden Boží Duch nás chce vést do jedné Boží církve.

V našem dnešním studiu Bible a církevní historie jsme odhalovali, že Kristus vede své lidi zpět k pravdě, kterou původně dal svojí církvi. Volá svůj lid, aby vyšel z náboženského zmatku a držel se pravdy zjevené v jeho Svatém díle. Jak na to zareagujeme my? Budeme i my chtít uposlechnout této závěrečné výzvy obyvatelům země a připojit se k Božímu lidu? K Božímu lidu, který zachovává všechna Boží přikázání a má víru Ježíše?